V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes.
Ještě před druhou světovou válkou, za první republiky, před masivním rozšířením televize, se v každé rodině nacházelo alespoň malinké loutkové divadlo. Sloužilo nejen k zábavě, ale i k poučení. Loutkové hry byly samozřejmě poučné, ale zábavnou formou. Loutky nedosahovaly takových rozměrů, jako ve velkých divadlech, byly vyráběny podomácku, ze dřeva, látky, drátků, sádry a jiných dostupných přírodních materiálů.